Moderní technologie mám rád i mně někdy (možná zdánlivě) ulehčují život. Takže bych se nepovažoval za nějakého zpátečníka, který by se rád vrátil na stromy. Přesto bych rád upozornil na to, že jsme si zvykli na přítomnost a funkčnost internetu jako na svoje základní právo a když někdy náhodou nefunguje, jsme najednou jako bez ruky, někteří dokonce pořádně vytočení.
Moje včerejší i dnešní celodenní zkušenost z lékárny dokazuje, jak je celý systém zranitelný. V jednu chvíli jsem měl hned několik důvodů, proč jsem lék nemohl vydat:
nešel stáhnout e-recept z centrálního úložiště e-receptů (CÚER), nešlo ověřit to, že vydávaný lék není padělek (na to máme elektronický registr), nešlo odeslat informaci o vydání léku do CÚER, nešlo objednat požadovaný lék ani modemovou objednávkou ani na webových stránkách distributora, nešlo platit kartou, a jako třešnička na dortu: nešlo odeslat EET.
Prostě stačí nedotažený šroubek, uskřinutý kabel nebo jakákoli jiná maličkost a připojení není.
Z těch, co přišli s receptem, teda odešlo 95 % zklamaných, měli e-recept. Z 5 % šťastlivců s papírovým receptem si muselo 29 % jít vybrat do bankomatu, protože neměli hotovost a chtěli platit kartou. Jen to, že jejich účtenka nebyla hned v EET zaplaťpánbůh nevadilo nikomu.
Na popisování řešení problému nemám, ale i tak myslím, že pro ilustraci zranitelnosti našich infrastruktur to stačí. Takže bych to zakončil otázkou, je rozumné zatížit systém zdravotní péče něčím tak nejistým?

19. 11. 2019

Napsat komentář


CAPTCHA Image
Reload Image