Jakmile si něco umanu, jdu za tím. Někdy po hodně malých krůčcích, ale dost často až do vítězného konce. Až si někdy říkám, jestli si tím sám sobě nejsem nebezpečný.

Jako příklad ať poslouží to, co jsem dělal po přečtení románu Dáma s kaméliemi:

Protože je život spletitý, vedlo k výsledku mnoho dílčích shod náhod. Tak třeba jednou když jsem se vracel pěšky z města, našel jsem u popelnice docela pěkný rám i se sklem. Takovou věc tam přece nemohu nechat ležet, řekl jsem si, a už jsem pokračoval domů třímaje zaprášený rám skrývající výjev Zrození Rudé armády pod paží.


Obraz Zrození Rudé armády namalovaný členy Grekovova studia Sovětské armády v roce 1954, vždycky mě zamrazí, když si vzpomenu, co se tou dobou dálo v Gulazích.

Už cestou mě napadlo, že by bylo moc pěkné rám natřít a pod sklo něco pěkného zapaspartovat. Protože to bylo nedlouho potom, co jsem tiskl svoji první litografii, hned se mi v hlavě rozběhlo, co by se dalo vytisknout. První moje korekce byla, že bez lisu nemohu vytisknout nic. Ale myšlenky šly dál a já si vzpomněl, že na sítotisk vlastně není lis ani potřeba. Tak jsem v dalších dnech prostudoval knížky o sítotisku, prošel celý internet, abych zjistil, co k tomu bude všechno potřeba. A po nějakém tápání jsem se odhodlal k tomu, že jsem objednal sítotiskovou síťku až Číny. Tu pak bylo potřeba napnout na rám.

Do toho mě napadlo plno zlepšováků, aby se později tisklo co možná nejpohodlněji. Takže vznikl celý síťotiskařský stolek:

Musel jsem vyzkoušet, čím na sítě vykrýt místa, která nemají tisknout. Takže jsem postupně zkoušel slizy z methylcelulózy, xanthanové gumy, agaru, až se to ustálilo na kostním klihu, který měl přesně tu konzistenci, kterou šlo na síto dobře malovat. Kvůli tomu jsem si taky ten klih obarvil narůžovo akvarelovou barvou, aby byl na bílém sítě dobře vidět. Zbytek plochy jsem vykryl červenou izolepou.

Co studovat bylo i na tom, jakou barvou vlastně tisknout. Tady jsem s výhodou využil své znalosti o rozpustnostech materiálů. Pokud je maska na sítě rozpustná ve vodě, musí být barva lipofilní, aby masku nerozpustila. Takže jsem s výhodou použil svoje staré tiskařské barvy na linoryt, které jsem trochu naředil fermeží. Jelikož šlo o moje první sítotiskové tisknutí, volil jsem malý motiv, na kterém bych se celou techniku protírání barvy sítem naučil. Motivem mi tedy byla Dáma z kaméliemi. Po sérii návrhů jsem nakonec na síto přenesl takovou masku. Tisknoucí místa nejsou růžová, tam je propustné síto, které je hodně husté (má 100 dírek na 1 cm).

Profesionální sítotiskové stěrky, které jsou docela drahé jsem nahradil stěrkou gumovou z Bauhausu.

Stěrka gumová, na příště zkusím raději něco méně ohebného a kladoucího větší odpor. Ale jako nouzovka to bylo dobré.

Připravil jsem si náklad malých papírků, na které jsem tiskl. To se ukázalo jako slabina procesu, protože jak byly papírky malé a lehké, lepily se na síto a musel jsem je pak z něj po zvednutí síta opatrně odlepovat. Takže příště nešetřit na velikosti papíru.

Samotné tisknutí byla pro mě velká výzva. Je to strašně náročné na udržení čistoty. Alespoň jednu ruku musíte mít pořád čistou, abyste si nezašpinili výtisky. Stačí ale chvilka nepozornosti a tiskařskou čerň máte všude. Tím hůř, že ji lze smýt pouze petrolejem, terpentýnem nebo benzínem. Všechny zmíněné tekly proudem. Spotřeba hadrů na utírání všeho možného byla enormní, padlo jedno celé staré triko a kus prostěradla. Takže další výzvou je: zprocesovat tisk tak, abych neměl až tak špatný svědomí z ničení životního prostředí.

Práci se stěrkou jsem si celkem důkladně vyzkoušel na 132 výtiscích.

Jelikož byla tiskařská barva zředěná asi o něco víc než by bylo ideální, poměrně dlouho potom tisky schly. Ale zde se ukázala výhoda ateliéru, kde může všechno zůstat ležet, aniž by to překáželo.

Mokré tisky na podlaze ateliéru, do příště si připravím nějaký sušák, abych se nemusel s každým papírkem sklánět až k zemi.

Za asi 14 dní už byly suché a já se mohl vrhnout na další neméně jednoduchou disciplínu a to je paspartování.

Rozvržení okýnek na zadní straně kartónu

Objednal jsem si totiž už s předstihem paspartovací kartóny, do nichž budu ukládat nejen svoje akvarely, ale třeba i právě tisky, které budu chtít vystavit.

Základy paspartování jsem si nechal ukázat od kamaráda, libereckého výtvarníka Štefana Škapíka, který je dělá na zakázku. Paspartování je činnost velmi náročná na přesnost a taky vůbec na myšlení a počítání. Musíte totiž všechno dopředu spočítat tak, aby obdélník pasparty přesně zakrýval jen to, co zakrývat má, nic víc ani míň. S pomocí pár zlepšováků se do toho dá nakonec celkem trefit.

Obtížné nastavení polohy jednotlivých obrázků. Nemá někdo zlepšovák?

Ale i tak jsem si v průběhu poznamenal, že paspartování je zoufalá a marná snaha vyhnout se chybě. Nevybral jsem si na začátek pravda nejjednodušší uspořádání pasparty, ale o to víc jsem se na něm naučil. A výsledek se, navzdory poznámce, celkem povedl hned napoprvé. Posuďte sami:

Pasparta 28 serigrafií uspořádaných do 4 řad po sedmi , 67 x 42 cm

V románu Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího z 1. poloviny 19. století totiž chodí hlavní postava Markéta Gautierová, ve společnosti žádaná kurtizána, vždy ozdobena květem bílé kamélie.

Bílá kamélie (Camellia japonica, Theaceae)

Pouze v období menstruace její účes zdobí kamélie červená, aby potencionální zákazníci měli přehled. Přesto ale výsledné dílo nelze považovat a hrubě nazvat jen obyčejným menstruačním kalendářem. Naopak serigrafie (sítotisk) jako způsob tiskové reprodukce je zde vtipně využit k ztvárnění jednoho zajímavého detailu tohoto romanticky společenského románu odehrávajícího se z části v Paříži a z části na francouzském venkově.

Dívka z profilu evokuje svým zpracováním antické kameje jež autorovi asociují slovo kamélie.

A jelikož si u výtvarníka nemůžete být nikdy jistí, zda jednou (třeba po smrti:-) nezeslavní. Proto nabízím zajímavou investiční příležitost v podobě originálních číslovaných a signovaných serigrafií ze série Dáma s kaméliemi. Mimořádnou hodnotu předpovídám i u kusů s tiskovými chybami nebo těch kolorovaných! Nyní 1 ks za 10 Kč. K prohlédnutí u mě. Zájemci mě mohou kontaktovat.

A odpověď na otázku z titulku? V dnešní době je nebezpečné vymýšlet takhle časově náročné projekty. Je velké riziko, že se to někde zasekne, když člověk narazí na nějakou překážku. Ale o to větší je radost, když se to přes všechny nesnáze podaří dotáhnout do konce a vypadá to celkem k světu. Zase jsem se na tom naučil kus výtvarných dovedností, takže jsem rád, že jsem se chytl počátečního drivu a podařilo se to realizovat a nevyšumělo to na půli cesty. Další sítotisk už tak nebezpečný nebude, protože vím do čeho půjdu!

24. 5. 2019

Napsat komentář


CAPTCHA Image
Reload Image