Ve světle pozitivistického záblesku po odpoledním čtení knihy Jaroslava Duška jsem cestou domů, po zledovatělém odtávajícím ledosněhu, přišel na toto:

Všechny odpadky, které byly odhozeny kolem cesty před sněžením i mezi jednotlivými přírůstky sněhové vrstvy a které se nyní zase promítly na zemský půdorys, nemusí být nutně odhozeny rukama nemyslících prasat, která se buď netrefí nebo nechtějí trefit do koše nebo popelnic. Mohly je přeci odhodit bytosti naopak vysoce inteligentní, které pouze chtěly poukázat na neskutečně vysokou produkci zejm. plastových obalů, kterou naše Země nezvládá. A slušní lidé, kteří po nich občas něco zvednou, jsou tak jen krátkozrací idealisti, kteří si myslí, že otázka odpadu je vyřešena ve chvíli, kdy odpad zmizí lidem z očí a je např. úhledně odklizen do popelnice, uložen na skládce nebo spálen ve spalovně.

No, čtu si to po sobě a nevím, nevím… Říkám si, že si asi budete myslet, že zase kecám z hladu (aby ne, včera byl úplněk). No jo, asi to bude blbost – tak vemte ve své skrýši igeliťáků jeden a připravte si ho do kapsy. A zítra až se vydáte ven, ho naplňte odpadky, které uvidíte kolem sebe a hoďte do popelnice. To by bylo, abychom ty „intelektuály“ jednou nepřečíslili!

25. 1. 2016

Napsat komentář


CAPTCHA Image
Reload Image