Po prudkých bouřkách dnes celý den leje. Jedu na kole do práce a přemýšlím nad tím, že je to opravdu nejlepší způsob přepravy, i když mi to zrovna v dnešním počasí uvěří asi jen opravdu málokdo. Už jsem si celkem zvykl, že si lidi ťukaj na čelo, když se dovědí, že v Liberci jezdím na kole do práce.
Nejčastěji slyším: to bych nemohl, je to pořád z kopce do kopce, zpotil bych se, jsou tu úzký ulice, žádná cyklostezka, je to nebezpečný, nemám to kolo ani kam uložit, v létě je vedro, v zimě mi mrznou ruce a nohy, nepříznivé počasí a tak podobně. 
Některé argumenty jsou celkem dobré – třeba, že je to nebezpečný. No jo, ale čím by nás jezdilo víc, tím by to bylo bezpečnější, protože by jezdilo míň aut a zbytek řidičů by musel dávat větší pozor, protože bychom se jim pletli s těma kolama úplně všude. Ulice úzký jsou, to je pravda a do práce nejedu po cyklostezce ani metr, ale zatím jsem se bohudík s autama na silnici vždycky nějak vešel, i když to sem tam docela škrtá. Bezpečnosti se dá pomoct osvětlením a výraznějším oblečením, rukavicemi, helmou. Liberec je opravdu poměrně kopcovitý, ale dneska už lze pořídit poměrně levně kolo, které má přehazovačku – nemusíte se dřít na ukrajině. 

výškový profil mojí trasy

Vedro nevadí, naopak, když jedu z kopce, příjemně to profukuje a je to lepší než se pařit v autě či autobuse. Na pěti kilometrech se osobně ani nestihnu zpotit. Do zimy se člověk oblékne. Když prší lze s výhodou nazout pouze sandále bez ponožek, do batohu záložní slipy (i přes blatníky, které jsou pro Liberec velmi dobrým doplňkem, to docela cáká). Poslední dva roky jsou v Liberci nebývale suché, pamatuji snad jen několik dní, kdy jsem vyloženě promokl, a to je na Liberec co říct. Ostatní ‘argumenty’ už by zařadil spíš mezi výmysly lenochů.

Nakonec několik faktů jasně hovořících pro tenhle styl přepravy:
trasa Kunratická – Ruprechtice: busem i 45 minut, svižnou chůzí 35 minut, normálně 45 minut, na kole 10 minut. Odpadá problém s hledáním parkovacího místa, lze použít různé zkratky a nábližky. Člověk má pohyb (i svobodu pohybu), interaguje aktivně s krajinou a realitou. A to nejdůležitější – neničím přírodu!

10. 7. 2014

Napsat komentář


CAPTCHA Image
Reload Image