Fenomén, který se chystám popsat, jsem nezaznamenal pouze v OD Tesco, ale již delší dobu ho pozoruji ve většině prodejen samoobslužného typu. O co jde, přiblížím na následujícím zážitku.
Po marném hledání už zřejmě vyprodaného typu fotoaparátu jsem rezignovaně vstoupil do Tesca a k mému údivu jsem zjistil, že ho tam v oddělení elektroniky mají. Zajásal jsem a udělal si u Tesca tučné plus.
Trochu zarážející ovšem bylo, když jsem čekal na obsloužení. Asi po třech minutách jsem v domění, že to asi bude na delší dobu, zapnul stopky. Poslechěte si, co se všechno dělo v době než jsem na stopkách pozoroval 17. minutu a mě si poprvé někdo všiml: dvě prodavačky starající se o malý sektor elektroniky se dobavily s třetí prodavačkou z jiného sektoru; paní, která přišla reklamovat baterku kamery, byla opakovaně poslána na reklamační oddělení s tím, že prodavačka za to nemůže a nic s tím nenadělá; druhá prodavačka byla mezitím vlastní vinou vyřazena z provozu, když jí na nohu spadla řada předmětů ze skříně; kulhavá prodavačka nervózně vysvětlovala staršímu pánovi, jak se na rádiu naladí Praha: „Můžete tam naladit dvacet a dvacet stanic, já Prahu neposlouchám, takže nevím!“; po dalších několika základních otázkách, na které nedostal odpověď, pán rezignovaně odešel (k radosti prodavačky, která nechápala, jak se někdo může takhle blbě ptát). To by asi pro představu stačilo…
Dostal jsem se konečně na řadu. To probíhalo tak, že už mě předběhl pouze jeden pán, který tam nečekal ani 1/3 času co já. Ozval jsem se, ale potom jsem ho nechal, protože jsem uznal, že to asi nebude mít tak na dlouho jako já.
Nechal jsem si foťák ukázat, než našla prodavačka krabici ve skříni, nahrnuli se do sektoru další zákazníci, … těšilo mě, že nade mnou nikdo nestojí a vše jsem si mohl v klidu ozkoušet. Rozhodl jsem se ho koupit. Spokojeně jsem odešel s tím, že paměťovou kartu si koupím jinde. Jinde jí ale zrovna vyprodali a jelikož jsem by netrpělivý, vrátil jsem se znovu do Tesca, že se ještě podívám, jaké ceny karet tam mají. Bylo asi 19:40 a sektoru elektroniky měli plné ruce práce s tím, aby všechno pozavírali a spočítali tržby. Když jsem vznesl otázku na karty, cítil jsem, že asi obtěžuju. Prodavačka 5 minut hledala klíčky od vitríny, které musela před chvíli schovat a potom mi nabídla kartu VerbatiN, kterou, vychválila až do nebes. Vzal jsem si jí, protože byla zároveň levná. Pak už následovalo jen ujištění, že už s ničím dalším otravovat nebudu a já rád odešel zaplatit k centrální kase, která byla ještě kupodivu otevřená.
S tím, že jsou prodavači vedle a své zboží neznají jsem se setkal už mnohokrát: při vybírání bot jsem se opovážil zeptat, co je to trailová bota, místo odpovědi bylo trapné ticho, ale jako bonus mi byly nabídnuty crossové boty, na kterých bylo napsáno, že jsou určeny na silnici; při výběru spacáků nám prodavač říkal jakou mají barvu a informace četl z visaček: „…tak tohle je můmijovej…“.
Myslím, že v obchodnické branži se pěkně ujalo sousloví „baťovské ceny“, co takhle „tesco-prodavač“?
Co s tím? Opravdu nám nezbývá nic jiného než, vybrat na netu, ozkoušet v krámě a objednat na netu?
Už toho bylo dost, dnešní povzdech končím heslem všech tesco-prodavačů: „Nakupujte, plaťte, ale hlavně …, hlavně se na nic neptejte!“

6. 8. 2008

Napsat komentář


CAPTCHA Image
Reload Image