Přiložené schéma ilustruje člověka a několik málo věcí jeho denní potřeby, které jsou už jaksi zaběhlé – je samozřejmost je mít.
Pokud se zamyslíme, co nastane, když třeba ztratíme peněženku s doklady. Nic tak strašného, přeruší se prostě ony červené čáry na obrázku. Co to ale znamená v praxi? Vystát několik dlouhých front na úřadech ve snaze dostat své doklady do pořádku. Stojí to čas i peníze, člověk by si ve frontě nejraději nafackoval. Zvlášť když vlastnictví jedné z karet často podmiňuje možnost získání ostatních. Je to jak lavina, která člověka dokolečka zavaluje, jak si představuje, co všecko bude muset vyřídit. Pěkně frustrující, co? Cítím se blbě a to se mi to ještě nestalo.
Při sledování chování některých lidí se mi zdá, že přerušením modrých čar by došlo k zhroucení jejich světa. Co by dělal teenager bez mobilu? Komunikace nulová, žádná muzika – jenom ticho (z toho se snad musí zbláznit), nekoupí si už ani lístek na metro, nepotvrdí platbu, totálně bez kontaktů, diáře, kalkulačky, foťáku, filmů a všech dalších vymožeností, které už jsou pro novou generaci mobilů samozřejmostí. „Tak to je schýza, holky!“
A co zmizení zelené čáry? Nefunguje nic, ani ten počítač. Se skomírající baterkou se na film nepodíváš – zkažený večer…, žádná zábava, nebude ani ICQ, skype ani videochat, nenapíšu úkoly, nezaplatím účty, neudělám účetnictví, nevypálím cédéčko pro bráchu, neprohlídnu fotky,… Mnoho prostoru pro nadávky.
V tomhle článku bych se chtěl zamyslet hlavně nad tím, jak se postupně stále více a více vážeme na internet. Jako by nás požíral. Všechno je jednoduché, user-friendly, všechno na dosah. Až by se zdálo, že by nám k životu stačila lednička a počítač. Internet je poměrně stabilní záležitost, lokální výpadky neohrozí celý „organismus“. Tady se ale jedná o to, když je problém u nás. Internet prostě najednou není. Prostá syrová realita (jako ve frontě, nemáme nic, jsme jak nazí). Možná by bylo hezké vyjmenovat, co už dneska všechno můžeme dělat po internetu, ale bylo by to poněkud ubíjející. Každý ať si sám představí na co ho využívá.
Začínáte si možná myslet, že se do toho nějak moc opírám, …pesimismus, i-net-skeptik…, nebo snad dokonce bojovník proti internetu. Ne, i já jsem pravidelný uživatel sítě – šetří mi kilometry, které bych jinak musel denně ujít, čas a hlavně peníze. Jistý druh závislosti už se jistě vyvinul. S tím že net nešlape, jak by měl, se snad už setkal úplně každý, opět se rychle dostaví onen pocit bezmoci člověka čekajícího ve frontě na magistrátě … a úřednice za přepážkou stále telefonuje, snad ji stáhnu z kůže…
Vysoce strukturované a sofistikované technologie jsou tak zranitelné. Nebylo dobré mít nějaký záložní zdroj pro chvíle, kdy se všechno po….? No jo, ty chytráku, si chceš wikipedii vytesat do kamene?
Moje úvahy, co by mohlo tvořit paralelu k internetu, kterou použijeme, až selže, selhaly taky. …I když,… no, možná se něco najde, třeba zase bude víc času na utváření opravdových přátelství, když odpadnou seznamky, někdo si možná vzpomene na Boha a dokonce se k němu bude i modlit, aby něco udělal, bude čas na opravdový hodnoty.
Přeju pevný čáry a těším se na Vaše reakce!

7. 2. 2008

Napsat komentář


CAPTCHA Image
Reload Image