Přináším důkaz, že šikovný jsem po rodičích:

Před časem jsem u Davida Votrubce zahlédl malířský stojan, který si vyrobil na míru liberecký výtvarník Stanislav Kroupa.

Stojan u Davida

Řekl jsem si, že by nebylo marné ani těžké si něco podobného vyrobit do ateliéru. No, ale jelikož jsem to pronesl před svým tátou, brzo mi začalo být jasné, že si ho asi neudělám sám, jak jsem původně myslel, ale že mi bude sestrojen. Táta je už pár let v důchodu a na takové výzvy je dost chytlavý. Vyžádal si plánek s rozměry.

Nevím, co se pak přesně dělo u táty v kůlně, ale jisté je, že za několik dní jsme už spolu kompletovali prkna dohromady a dávali tomu finální podobu.

Nyní už stojí nový malířský stojan v ateliéru a čeká na první malování.

Těžko přesně říct po jakém z rodičů jsem šikovný a kreativní a bylo by i zbytečné to nějak škatulkovat. Manuální zručnost a sklon k až přehnané preciznosti mám ale určitě po tátovi. Od mamky mám ale zase spíš tu kreativitu a svobodu, kterou nám dávala pro naše tvoření už od malička. Každý můj výtvor byl už od dětství vždycky přijat a oceněn, žádná byť horší známka přinesená za školy nehrála roli. Ať už to bylo v konkrétnostech jakkoli, výsledek je dobrý a za to tady rodičům moc děkuju!!!

Děkuju za to, že mě podporují dodneška ze všech sil a tím nemyslím jen to viditelné jako stavění stojanů nebo třeba pomoc s hlídáním mých dětí! Jsem rád, že vás mám!

30. 5. 2019

Napsat komentář